Giordano Floreancig se narodil 25. října 1954, žije a pracuje v Udine. V malování je samoukem a dostal se k němu v roce 1976, kdy Furlansko postihlo tragické zemětřesení. Veřejnosti se však poprvé představil – a to náhodou – až v roce 2000: aniž by o tom věděl, poslala jeho dcera Valentina jeden jeho obraz do celostátní soutěže, kde získal hned první cenu v sekci malířství. Na slavnostním předávání cen umělec prohlásil: „V mateřské školce jsem maloval lépe.“ Později téhož roku získal další první cenu v městě Castelfranco Veneto. Po řadě dalších ocenění začaly jeho první výstavy, většinou samostatné. Jeho vysoce pregnantní a energické olejomalby vyjadřují rozhodnými a nemilosrdnými tahy štětce tragiku existence v její syrové pravdě. Objektivní realita se pro něj stává zdánlivou a z této výbušné energie smíšené se zoufalstvím se rodí ta nejznepokojivější díla.
Je znám svými tvářemi šílenců (které považuje za poslední normální lidi); jeho první samostatné výstavy se konaly v rámci kraje, kde sklidil obrovský úspěch u veřejnosti i kritiky.
Ve své umělecké tvorbě se Floreancig pohybuje také směrem ke konceptuálnímu pojetí, vytváří instalace a prezentace, které si však zachovávají silný emocionální dopad.
V roce 2009 spálil 147 olejomaleb (Euthanasia 147 Art Work) a popel uložil do stejného počtu nádob, což mu vyneslo pozvání od kritika a historika umění Vittoria Sgarbiho na 54. Benátské bienále, kde umělec spolu s ředitelem italského pavilonu spálil dalších 150 obrazů a popel rovněž uložil do nádob.
Od roku 2015 začíná vystavovat po celé Itálii a v zahraničí.
Díla Floreancige se nacházejí v muzeích i v mnoha soukromých sbírkách, včetně sbírek mnoha osobností ze světa showbyznysu.
Kurátor výstavy: Leszek Wojaczek
