Etero je 48 let, žije v ospalé gruzínské vsi a v oprýskaném koloniálu prodává prací prášky a kosmetiku. Vesničané se na ni dívají jako na podezřelý úkaz. Etero má totiž nejradši samotu. Miluje dorty, řeku a ostružiny, které jí byly po celý život rodiči, spolužáky, kamarády i milenci. Nikdy se nevdala, nikdy nepoznala muže, nikdy po žádném netoužila.